19.03.2016 12:51
Sankční seznamy připraveny
Ukrajinský prezident Petro Porošenko prohlásil, že Kyjev, v souvislosti s případem Naděždy Savčenkové, koordinuje s EU a USA přípravu dalšího sankčního seznamu. Po tomto startovním výstřelu se kola propagandy rozjela naplno na všech úrovních. Apel prezidenta Obamy, jenž vyzval Rusko k jejímu propuštění, udal potřebný tón. Výzvy europoslanců směřující k evropské "ministryni zahraničí" Federice Mogheriniové i rozhořčené dopisy "bruselských pracujících" včetně našich poslanců jsou jen zahřívacím kolem před hlavním karnevalem, který nás čeká po závěrečném verdiktu soudu. Ten se očekává začátkem příštího týdne.
Už současný průběh soudu a zejména závěrečná řeč, kde se slečna Naděžda předvedla v celé své "duševní bohatosti", ukázaly mnohé. Pozornému divákovi neuniklo, že ta mladá žena nepotřebuje ani tak špičkové právníky, jako spíše exorcistu. Výstup, který předvedla při své závěrečné řeči, nenechal nikoho na pochybách, že jde o nebezpečného psychopata. Což ostatně plně odpovídá skutečnostem, které vycházely v průběhu líčení najevo. Zdaleka přitom nejde jen o podíl na vraždě dvou ruských novinářů na Donbasu, z níž je obviněna.
Vražedkyně v akci
Savčenková byla zadržena v červnu 2014 nedaleko města Metalist v Luhanské oblasti na Ukrajině. Kromě jiného byla vybavena americkým laserovým naváděčem pro řízení palby od firmy Elbit Systems. Ten se používá pro optické zaměření objektů a bojových vozidel nepřítele k navádění střel typu země-země nebo vzduch-země. Savčenková podle výpovědi zajatých spolubojovníků působila v nechvalně známé jednotce Ajdar jako "návodčí" pro koordinaci palby minometů a pěchotních řízených střel. Právě navedení střel na pozice domobrany, kde se vyskytovali i zmínění ruští žurnalisté, je jedním ze zločinů, z nichž je viněna.
V průběhu soudního procesu však vyšly najevo i další zločiny, jichž se dopustila. Starosta Užgorodu Sergej Ratušňak zveřejnil například informace o tom, jak Savčenková týrala a mučila zajatce. "Osobně jsem mluvil s jedním učitelem a knězem, kteří zázrakem přežili bestiální týrání a mučení Savčenkové."
Zde jsou jejich slova: "Ona prostě nebila, ona mrzačila a ubíjela. Svázané na rukou i na nohou – mlátila trubkou, rozbíjela genitálie, zhášela cigarety v jejich otevřených očích. Neustále přitom řvala: 'Prodám tě na orgány jako tamty, nebo tě rozstřílím!'"
O tom, že bojovníci Ajdaru brutálně mučí zajatce, vyprávěl již dříve kněz Svatonikolského chrámu Vladimir Mareckij, osvobozený z ukrajinského zajetí. "Když řeknu, že nás bili - tím nic neřeknu. Nás ubíjeli. Nás stříleli, nám lámali kosti, nás bili nejen rukama a nohama, ale i pažbami a vším, co jim přišlo pod ruku," vzpomíná Mareckij (video s výpověďmi mučených zde - v ruském jazyce).
Podle jeho slov se obzvláštní brutalitou vyznačovala právě "krvavá Naděžda". Libovala si ve své síle, osobně mlátila zajatce a pronášela u toho různé průpovídky. Jako dobrý byznys navrhovala prodávat orgány zajatců. A když ostatní členové batalionu nesouhlasili s vydáváním zajatců na orgány, navrhla je tedy zabít, "aby se neutrácelo za dopravu do věznic SBU".
Zbraň na Porošenka?
Slova kněze potvrdil i jiný osvobozený zajatec, člen domobrany Stanislav Stankevič, který po svém zatčení odmítl převést diverzní skupinu do Šachťorsku. Po dlouhou dobu ho mučili, bili, a trápili hladem. A aby na hrozné mučení v ukrajinském zajetí nezapomněl, vypálili mu ajdarovci na tělo svastiku. Zázrakem přežil. Tisíce dalších ruskojazyčných zajatců skončilo umučených k smrti v masových hrobech. Na těchto zvěrstvech se podle svědků podílela s velkou chutí právě Savčenková, kterou zajatci nazývali "krvavá Naděžda".
Je otázkou, zda všichni její obhajovatelé opravdu vědí, jaké monstrum hájí. Z nějakého důvodu si "západní spravedlnost" takovéto zrůdy bere pod ochranná křídla opakovaně. Existuje zde snad nějaké pouto podprahové solidarity ze strany některých západních politiků, kteří často také nejsou duševně zdrávi, podobně jako tito "vykonavatelé spravedlnosti" ve válkou rozvrácených regionech? Vypadá to, že v době míru se toto jim společné pnutí pouze ventiluje jiným způsobem, než potěšením z mučení a vraždění jako je tomu u Savčenkové.
Případné propuštění Savčenkové, o které Západ usiluje formou výměny za dva ruské zajatce, by ale rozhodně nebylo bezproblémové. I když by pro Rusko podle některých komentátorů byla taková výměna výhodná. Návrat Naděždy by v současné politické krizi znamenal mimo jiné posílení pozice "plynové princezny" a předsedkyně strany Vlast Julie Tymošenkové, která nejenže Savčenkovou udělala ikonou své kandidátky a zajistila jí místo v ukrajinském parlamentu, ale rovněž s ní cíleně pracuje jako s nástrojem vzpoury proti Porošenkovi.
Její případný "triumfální" návrat do Kyjeva by ještě více oslabil Porošenkovu a Jaceňukovu pozici a posílil Tymošenkovou v jinak zatím dosti beznadějném boji o moc. Porošenko si proto paradoxně musí i přes deklarovaná prohlášení přát, aby "krvavá Naděžda" zůstala v ruském vězení co nejdéle.
